V roce 1999 zahájila naše firma pravidelné prohlídky komínových vložek komínovou kamerou. V podstatě je to jediná možnost, jak splnit ustanovení vyhlášky MV 111/81Sb., kdy je kominický podnik zavázán oznámit majiteli závady na prohlížených komínech.
       Při prohlídkách komínů se setkáváme s nečekaně velkým množstvím hliníkových komínových vložek postižených vymýváním aluminiových silic. To se jeví na fotografiích pořízených kom. kamerou jako shluky hliníku ulpívající na stěně kom. vložky. Tyto shluky někdy nabývají takových rozměrů, že brání komínovému tahu ( až 50mm v kom. vložkách o průměru 120-130mm). Komínový tah je vždy narušen zvýšenou drsností vnitřního povrchu kom. vložky, která dosahuje 10mm. Později je již perforována stěna komínové vložky a dochází k rozpadu komínové vložky. Nejčastěji se toto projevuje u ohebných komínových vložek, kde je síla plechu velmi malá a po narušení dochází , zřejmě vlivem dilatace, k roztržení vložky.
       Tento jev je poměrně nový. Dřívější, cca třicetileté zkušenosti s hliníkovými komínovými vložkami nás vedly k tvrzení, že hliníkové komínové vložky jsou při použití k odtahu spalin plynových spotřebičů prakticky nezničitelné, i po třiceti letech provozu byly komínové vložky bezvadné a nejevily žádné známky opotřebení. 
       Zlomem v životnosti hliníkových komínových vložek byl nástup nových, ekonomičtějších, spotřebičů, kdy snaha o vyšší účinnost a ekologii vedla k výraznému snížení výstupní teploty spalin. V praxi pak tato teplota nedosahuje ani hodnot uváděných výrobci (viz tabulka). Navíc skutečná teplota jdoucí do komínového průduchu - tedy teplota nad přerušovačem tahu, je výrazně ovlivněna teplotou v kotelně . Ta bývá.vzhledem k přísným požadavkům na přívod vzduchu a vzhledem k zlepšené izolaci vlastních spotřebičů, přímo závislá na venkovní teplotě, takže v zimních měsících bývají teploty ve větších kotelnách v rozmezí 5- 15 st.C. 
       Výpočet komínového tahu pak v naprosté většině případů prokazuje, že komíny odvádějící spaliny atmosférických plynových kotlů jsou komíny vlhké ve smyslu novelizace ČSN 734201. Z toho vyplývá, že v těchto komínech není možno dle ČSN 734201 používat hliníkové komínové vložky .
       Životnost hliníkové komínové vložky při provozu vlhkého komínu je podle našich zkušeností 2-5let, Tím není dodržena zásada, že životnost kom. vložky má být minimálně stejná, jako životnost spotřebiče.
       Osobně se domnívám, že uvedení hliníkových komínových vložek v novelizaci ČSN 734201 pro použití v suchých komínech bylo nevhodným kompromisem, který umožňuje diskusi o tom, zda je konkrétní komín suchý či vlhký, nehledě na to, že vstupem do Evropské Unie budeme muset naše normy sjednotit a v evropských státech není používání hliníku běžné. 
       Domnívám se, že tento článek prokazuje možnou nebezpečnost hliníkových kom. vložek . Pokud by jejich používáním došlo pouze k jedinému poškození zdraví osob, je třeba jeich používání zakázat.
       Argumentem proti ušlechtilejším materiálům je hlavně finanční náročnost. Během jednoho roku se podíl nerezových, keramických a plastových vložek montovaných naší firmou soukromým zákazníkům zvýšil z 5% na 60% jenom tím, že při projednávání použitého materiálu pro komínovou vložku seznámíme zákazníka vhodnou formou s údaji uvedenými v tomto článku. Prostým porovnáním životnosti jednotlivých materiálů a z toho vyplývající bezpečnosti kouřové cesty, dojde už zákazník sám k závěru, že z dlouhodobého hlediska je nerez, keramika, či plast, levnější.
       U obecních a státních zakázek je materiál určen většinou projektantem a dodavatel jej většinou nemůže ovlivnit. Je třeba projektanty seznámit s novelizací normy a z toho vyplývajícími požadavky na materiál. Musím však konstatovat, že většina projektantů je informována velmi dobře. 

Web Desingn: Aticom © 2001